Mezi nejproslulejší obrazy pražské Národní galerie dílo Benigna Gagnerauxe Král Gustav III. u papeže Pia VI. v žádném případě nepatří. Přesto nalezneme v českých sbírkách jen málo uměleckých děl, k nimž by se pojily tak pestré a dramatické příběhy.

Sám autor Bénigne Gagneraux byl typickým reprezentantem kosmopolitního římského klasicismu. Maloval portréty a mytologické kompozice pro objednavatele z okruhu papežského dvora, od první poloviny osmdesátých let pak i pro švédského krále a jeho dvořany. Později odchází do Florencie, kde v roce 1795 umírá na následky zranění, které utrpěl po pádu z balkónu vlastního domu. Dodnes není jasné, zda šlo o nešťastnou náhodu, či o sebevraždu.

Na tehdejší dobu nevídaná návštěva

Gagnerauxovy obrazy zaujaly švédského krále Gustava III., který pobýval ve Věčném městě v letech 1783–1784. Návštěva panovníka významného protestantského státu v hlavním městě katolické Evropy, to byla tehdy senzace. Král i papež měli zájem na tom, aby památka na historické setkání zůstala zachována potomkům. Malíř a architekt J. L. Desprez dostal za úkol namalovat Gustava III. s doprovodem na vánoční mši v chrámu sv. Petra a u Gagnerauxe si panovník objednal vyobrazení své návštěvy v Pio-Klementinském muzeu.

Scéna obrazu je situována do Sálu Múz, z něhož se pod mohutnou arkádou otevírá průhled do osvětlené Rotundy. Většinu mužů, shromážděných na obraze okolo Gustava III. a Pia VI., dokážeme spolehlivě identifikovat. Švédského krále tu doprovází například senátor baron Carl Sparr, nejvyšší komoří baron Evert Tabe a dvorní maršálek Bror Cederström. Malíř nezapomněl ani na nejvyššího podkoního barona von Essen či na Gustavova osobního lékaře Eliase Salomona. Z papežových průvodců si zasluhuje pozornost prelát po Piově pravici. Malíř sám se zobrazil v postavě mladého muže, hledícího upřeně ven z obrazu vedle živě gestikulujícího preláta při levém okraji hlavní skupiny.

Tragédie zobrazených osobností

Osudy postav na obraze by si zasloužily popsání ve speciální kapitole. Poslední švédský král z rodu Vasů, Gustav III., se stal v roce 1792 obětí palácových intrik. Atentát, uskutečněný v divadle, vzrušil celou Evropu a ještě o šest desetiletí později inspiroval Giuseppa Verdiho k napsání opery. Osud Pia VI. nebyl o nic šťastnější.

Na Gagnerauxově obraze se nám tento muž představuje vcelku sympaticky jako zastánce náboženské tolerance, ale skutečnost byla jiná. Svůj pontifikát zahájil nenávistným protižidovským ediktem, po němž následovaly marné pokusy o zastavení josefínských náboženských reforem. Když vypukla ve Francii revoluce, reagoval na ni papež vydáním breve Quod aliquantum, v němž prohlásil základní lidská práva za nesmysl a rovnost lidí před zákonem za neuskutečnitelný blud. Nakonec kapituloval Pius VI. před vojsky generála Berthiera, jež roku 1798 obsadila Řím. Francouzi vyhlásili ve Věčném městě republiku, sesadili papeže z trůnu a odvezli ho do vězení ve Valence, kde nebohý náměstek Kristův zanedlouho zemřel.

Duchaplný kardinál de Bernis předešel papeže ve smrti o plných pět let. Zahynul uštvaný a v bídě, což byl obvyklý úděl kněží, kteří odmítli přísahat věrnost republice.

Ještě jedna postava z Gagnerauxova obrazu vstoupila do dějin Velké revoluce. Mladý a švihácký důstojník hrabě Hans Axel Fersen z Cronendahlu, zachycený zde v doprovodu svého krále, se za pár let stane galantním ochráncem a romantickým kavalírem vězněné francouzské královny Marie Antoinetty. Devatenáct let nato hraběte Fersena ve Stockholmu doslova roztrhá nepříčetný dav, který ho bude neprávem podezírat z podílu na smrti oblíbeného korunního prince Kristiána Augusta.

Putování obrazu Evropou

Dokončený obraz byl tehdy v centru zájmu lidí, chodily se na něj dívat davy. Dříve než obraz autor odeslal králi do Švédska, zahájil malíř práci na nové variantě díla, kterou si objednal Pius VI. Právě tato druhá verze, dokončená roku 1786, visí dnes v Praze. Od stockholmského plátna se liší v několika důležitých partiích; Gagneraux poněkud změnil skladbu králova doprovodu a nově domaloval podobiznu kardinála de Bernis i vlastní portrét.

Obraz po okupaci Říma francouzskou armádou putoval do Francie. Jenže po napoleonských válkách se plátno objevilo v galerii císaře Františka II. ve vídeňském Belvederu. Tehdy požádaly české stavy panovníka, aby část italské umělecké kořisti předal do Prahy, neboť za úspěch tažení proti Napoleonovi vděčila říše z velké části právě vojákům z Čech. A tak se obraz dostal do Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění, dnešní Národní galerie, a zůstal tu dodnes.



Šternberský palác
Hradčanské nám. 15, 118 00 Praha 1
Tel.: +420 233 090 570
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
www.ngprague.cz
Share