Detail události
Naše lidská krajina je naším mimoděčným životopisem, reflektuje náš vkus, naše hodnoty, naše touhy, a dokonce i naše obavy ve viditelné, hmatatelné podobě.
Peirce Lewis, Axiomy pro čtení krajiny: Několik návodů k americké scéně
Příběh dvacátého století je neodmyslitelně spojený s fenoménem velkoměsta, které se stalo nejpříznačnějším prostředím moderního člověka. Dynamický industriální vývoj, jenž se odehrál v Evropě, ve Spojených státech a pak globálně, vedl k vytváření velkoměsta jako „domény samé o sobě“, jejíž obyvatelé žijí v naprosté závislosti na systému v ní ustanoveném. Společnost a mezilidské vztahy se následkem toho radikálně proměňují: člověk se fyzicky i duševně vzdaluje odvěké vazbě s přírodou a stává se přesvědčenou či naopak rozčarovanou součástí technologické modernity.
Moderní umělec především chápe člověka a město jako neodmyslitelný psychický celek, a tak se u něj město stává metaforou pro vnitřní bytí lidstva. V umění dvacátého století se velkoměsto v tomto světle jeví jako pomyslné „plátno“, na něž se promítají stavy městské psychiky: neukojitelná touha po svobodě na jedné straně, pocit zdrcujícího sevření, anonymity a útlaku na straně druhé.
Výstavní projekt Srdce velkoměsta se skládá ze dvou navazujících částí: jestliže se první část soustředila hlavně na dvě desetiletí po vzniku demokratického Československa v roce 1918, tato druhá, navazující část se zaměřuje na období od čtyřicátých let dvacátého století až do začátku jednadvacátého století. Očima umělců, zastoupených grafikou či kresbou ve sbírkách GASK, nahlíží tato výstava na velkoměstskou tematiku vážným i humorným způsobem. Městské prostředí se ve vystavených pracích proměňuje ve všeobjímající „lidskou krajinu“, místo čilé interakce, opojných vjemů, ale i místo existenciální osamělosti.
Na výstavě jsou k vidění práce mj. Františka Hudečka, Františka Grosse, Karla Součka, Jana Smetany, Jana Kotíka, Karla Černého, Antonína Tomalíka, Jana Koblasy, Jiřího Balcara, Jiřího Johna, Eduarda Ovčáčka, Jaroslavy Bičovské, Ivana Komárka, Jakuba Švédy i světoznámého Roberta Rauschenberga. Výběr výrazně doplňují zapůjčená díla Václava Bláhy a Richarda Konvičky.
