ROZHOVOR S MARTINEM SOUČKEM

0
109

Povídáme si se zapáleným paleontologem poloprofesionálem, panem Martinem Součkem, který má geologii jako svůj největší koníček.

Prozraďte našim čtenářům, odkud pocházíte a pro mladé zájemce, jak vedla Vaše cesta k paleontologii?

Moje “rodná hrouda” se jmenuje Rtyně v Podkrkonoší, jde o obec, která leží ve východních Čechách, prakticky na pomezí s CHKO Broumovsko. Je to krásné bývalé hornické městečko na úpatí Jestřebích hor, kde se po celých 400let dolovalo uhlí. Tato šťastná okolnost mi jako malému dítěti běhajícímu po hornických haldách dávala první příležitosti poznávat svět dávno vyhynulých organismů okolo sebe. Ani naše zahrádka nebyla v tomto ohledu výjimkou. Můj děda, František Souček rovněž přivezl řadu araukaritů z okolí nejvyššího vrchu Jestřebích hor.

Bylo mi tehdy pět let, když jsem v těchto kamenech rozpoznal strukturu dřeva a děda mi vysvětli, že to byly opravdu kdysi živé a mohutné stromy a rostly tady před nepředstavitelně dlouhou dobou, mezi nimiž se proháněli zvířata z úplně jiného světa, než jaký vidíme kolem sebe dnes. Tehdy mě to tak fascinovalo a zároveň tam bylo (a vlastně stále je) pro mne tolik záhad a otázek, že již nebylo cesty zpět, tak začala má životní “cesta do pravěku”…

Specializujete se pouze na zkameněliny?

Mám slabost pro hlavonožce, zejména mne zajímají loděnky a amoniti, kteří tvořili až neuvěřitelně pestrou škálu tvarů a velikostí svých většinou spirálně vinutých schránek. U některých druhů dosahuje ulita rozměrů i hodně přes jeden metr! Takové obrovské exempláře se dají občas nalézt i u nás v Čechách, například na Mladoboleslavsku, Turnovsku, Litoměřicku a jinde.

Další sympatie chovám k ostnokožcům jako jsou ježovky a hvězdice. Zatímco najít celou ježovku lze v české křídové pánvi vcelku běžně, tak s hvězdicemi je to zcela naopak. Příčinou je, že jejich skelet se záhy po úmrtí rozpadá na jednotlivé destičky a s těmi se nejčastěji v terénu setkáváme.

V roce 2007 proto byla obrovská náhoda, že se mi poštěstilo najít celou hvězdici, a to na Radouči u Mladé Boleslavi. Důvod, jak se nám mohla takto artikulovaně dochovat do dnešních dnů je možné spatřovat pravděpodobně v události, kdy byla zaživa pohřbena do sedimentu, například při větší bouřce a z něj se již chuděra nedokázala vlastní silou dostat ven.

Také nesmím zapomenout na korýše, jako třeba raky a kraby. Na jejich především záchranné sběry jsem se zaměřil v činných lomech u Řepova a Úpohlav, kde padaly skutečně skvostné nálezy pro českou křídu. Mezi mé záliby patří také astronomie, fyzika, zoologie, houbaření, kutilství, sport a cestování.

Nachází se ve vašem okolí nějaké zajímavé naleziště nebo oblast, která by stála za návštěvu?

To určitě ano! Hned mě napadla cihelna v Řepově u Mladé Boleslavi. Mohlo by se zdát, že v takové cihelně se těží sprašové hlíny. Předmětem těžby jsou zde svrchnokřídové vápnité jílovce teplického až březenského souvrství. Tyto vrstvy vlastně nebyly nikdy přístupné v tak velkém odkryvu jako je tomu dnes.

Většinou se v terénu setkáváme s tím, že na lokalitách máme dochovanou pouze část fauny, jen určité druhy, protože pro zachování schránek s jiným chemickým složením může být okolní prostředí třeba příliš kyselé, a proto se rozpustí ještě před fosilizací, nebo je v tom jiný problém a my se tak o řadě organismů nikdy nedozvíme, přestože tam také žily. A co tu tedy můžeme nalézt? Je to velké množství krásně zachovaly acutech mlžů a plžů.

Některé schránky bezobratlých vytvořili vlivem proudů na mořském dně lokální akumulace tzv. “schůze”, a to dokonce i ulity amonitů, které jsou jinak na jiných místech české křídové pánve vzácnější.

Řepov skýtá též nálezy suchozemských rostlin, splavených do moře řekami. Máme tu i obratlovce v podobě zubů a kostí ryb, našel jsem dokonce pět celých rybek patrně tří druhů o velikosti dnešních šprotů, které mají zachovány i ty nejjemnější detaily. Žraloci jsou zastoupeni několika druhy a můžeme najít buď jejich zuby, nebo spirálně vinuté exkrementy (koprolity).

Jakým kuriozním nálezem se můžete pochlubit čtenářům a jakým unikátním, který předčil vaše očekávání?

Dalo by se říci, že takovou skutečně naprosto nečekanou kuriozitou a unikátem v jednom, chce se mi říci až “absurdní” raritou byl velmi nedávný objev historicky prvního nálezu trilobita v Krkonoších, resp. v krkonošsko-jizerském krystaliniku (podjednotka železnobrodské kryst.). Zatím o něm nebylo nikde publikováno, a tak je náš rozhovor první zprávou o tomto nálezu. Našel jsem jej v lomu Tlukačka u obce Jílové u Držkova, kde se těžily známé a velmi kvalitní pokrývačské břidlice. Trilobit navíc pochází z konkrétní vrstvy přímo ze skalního profilu, tím je jeho vědecká hodnota ještě vyšší, než kdyby ležel pouze v suti. Vše je řádně zdokumentováno. Právě díky takovému “šťastnému tvorečkovi” dnes můžeme s daleko větší jistotou stanovit stáří hornin ve kterých kdysi spočinul. A právě v tom tkví “krása” fosilií nalezených v metamorfovaných horninách.

Jako každý sběratel, máte určitě svou sbírku nálezů, kolik jich máte a jsou někde veřejně umístěny pro zájemce?

Já bych s dovolením upřesnil to slovíčko “sběratel”, protože aktuálně se jím už necítím i když jsem drahnou řadu let sběratelem byl. Jestliže dnes nějakou zkamenělinu v terénu seberu a zařadím do sbírky, děje se tak v rámci stratigrafického, paleontologického nebo záchranného výzkumu.

Jestliže budou mít čtenáři zájem, moc rád bych je pozval do Chlupáčova muzea Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, kde je pro veřejnost otevřeno každou středu. Právě v těchto prostorách je uložen v depozitu můj materiál čítající tisíce exemplářů systematicky evidovaných unikátních zkamenělin. Z toho několik desítek esteticky působivých, či vědecky zajímavých fosilií je pak vystaveno ve větší vitríně hned naproti vstupním dveřím.

Pakliže se rozhodnete pro jeho návštěvu, přeji vám příjemný zážitek a též případnou inspiraci každému, kdo propadne kouzlu geologie.

Děkujeme za rozhovor.
–RED–