ŽIDOVSKÉ PAMÁTKY V ÚSTECKÉM KRAJI

0
1237

Synagogy v Ústeckém kraji byly vždy prostorem pro komunitní bohoslužby a zároveň místem setkávání lidí, přirozeným centrem, sídlem a symbolem každé židovské komunity. V kraji bylo celkem 37 míst s židovskými památkami, deset z nich je dodnes zachovaných. K nejcenějším památkám patří hřbitovy v Teplicích, děčínská a úštěcká synagoga, památník v Ústí nad Labem nebo největší židovská synagoga České republiky v Žatci.

Děčínská synagoga je dominantou města, její poloha ve svahu na úpatí pastýřské zdi přitahuje pozornost lidí i v relativně vzdáleném centru města. Vzhledem k událostem spojeným s nacistickou okupací bývalého československého státu je dnes synagoga jedinečným památníkem a památníkem v celém severočeském pohraničním regionu.

Konkrétní plány na výstavbu synagogy se rodily na konci 19. století, kdy spolek pro zřízení synagogy zahájil sbírku, do které přispěli i mnozí děčínští podnikatelé a mecenáši. Synagoga byla vystavěna roku 1907 v orientálně secesním slohu na pozemku v dnešní Žižkově ulici na svahu Pastýřské stěny na místě bývalé sportovní haly a téhož roku byla vysvěcena rabínem Maxem Freundem.

Zpustošení synagogy roku 1939 na poslední chvíli zabránil starosta dr. Kreissler, v roce 1941 synagogu obsadili nacisté a na její podlahu nakreslili mapu Anglie, v poválečných dobách nebyla využívána, od roku 1966 v ní pak sídlil archiv a budova chátrala. Synagogy se štěstí drželo i v dalších válečných letech: dochovala se jako jediná na severu země.

Místní židovská obec byla obnovena až v roce 1993, kdy byl jejím předsedou zvolen Vilém Markovič. Synagogu získala židovská obec zpět v roce 1996. O rok později Markoviče na předsednickém postu vystřídal Vladimír Poskočil, který byl také hlavním iniciátorem rekonstrukce synagogy probíhající už od roku jeho zvolení. Začala urgentní obnovou střechy synagogy, renovace výzdoby interiéru kopírovala její vzhled na několika historických fotografiích, jež se dochovaly do současnosti.

Vstupné: 50 Kč. Délka komentované prohlídky 35
minut. Kontakt: Žižkova 663/4, Děčín IV-Podmokly

80 let od vypálení teplické židovské synagogy (1882–1939)

Novým exponátem v expozici lázeňství Regionálního muzea v Teplicích je vedle známého modelu nové synagogy v Teplicích-Šanově postavený plakátovací válec, na kterém návštěvníci teplického zámku najdou podrobné informace o pohnuté historii zbourané teplické synagogy.

Synagoga byla vystavěna na konci 19. století, kdy byla teplická židovská obec s počtem přes 1 800 osob po Praze druhou největší židovskou obcí v Čechách. Stará synagoga uvnitř židovského ghetta tehdy přestala dostačovat, proto se židovská obec rozhodla vystavět nový, větší a honosnější svatostánek. K tomuto účelu zakoupila pozemek na vrchu zvaném Judenberg (Židovský vrch), kde roku 1882 podle plánů vídeňského architekta Wilhelma Stiassneho postavili tepličtí stavitelé David Ferber a Hermann Rudolf nový židovský chrám. Náklady na stavbu se vyšplhaly na 100 000 zlatých. Budova svou výstavností a velikostí patřila mezi skvosty židovské sakrální architektury. Celková kapacita se skoro 1500 místy k sezení neměla v tehdejších Čechách téměř obdoby. Synagoga byla vystavěna v neorenesančním slohu s maurskými prvky a jako impozantní kupolovitá stavba byla jedinečnou ozdobou a dominantou města. V říjnu 1938 byly Teplice, stejně jako další města v pohraničních oblastech, postoupeny Německu. Velké většině teplických Židů se podařilo město již dříve opustit, a tak synagoga zůstala opuštěná. Pokus o světské využití stavby byl přerušen v noci ze 14. na 15. března 1939, kdy byla při místních nepokojích synagoga zapálena a do rána zcela vyhořela. Vzhledem k povaze škod bylo rozhodnuto o demolici, která skončila koncem roku 1939. Dnes tuto impozantní budovu připomíná jen památník, odhalený v roce 1995 v místech, kde stávala.

Synagoga v Lounech se nachází zhruba 200 metrů východně od náměstí v Lounech v Hilbertově ulici. Postavena byla v roce 1871 podle projektu pražského architekta Johana Staňka v novorománském slohu s maurskými prvky[1] a nahradila tak již nevyhovující modlitebnu v České ulici. Původně se na místě budovy někdejší synagogy nacházel zájezdní hostinec s poštovní stanicí. Obřady se v synagoze konaly až do druhé světové války. Během války byla synagoga odkoupena městem, které v ní zřídilo muzeum, které zde působilo v letech 1942 až 1954. Od roku 1967 je zde umístěn depozitář Státního okresního archivu Louny.

Dějiny židů v Úštěku

Bývalý majitel panství Úštěk, Jan z Michalovic dostal již v roce 1327 zvýhodnění „na svých panstvích míti židy“. V Úštěku se nacházela dobře organizovaná židovská obec, která obývala v českém předměstí své vlastní domy a vedla bohatý život a činnost. Těžce čitelné nápisy na starých pomnících židovského hřbitova ukazují až do roku 1570. Staré hřbitovní náhrobky s židovskými nápisy se nalezly v obci Chobolice (Koblitz), zčásti zazděné do domů, jiné přenesené na hřbitov do Úštěku. Modlitební knížky v Úštěku obsahovaly záznam: „podle náboženství obce Chobolice a Úštěku“. Dokumentární záznamy jsou k dispozici o celém 16. století.

Sezimové drželi panství Úštěk až do roku 1623. Za nich rozkvétalo město, těžce poškozené a poničené za husitských bouří, znovu do krásy. Byli ve svých názorech mírní a trpěliví. Vícero jich mělo za manželky německé ženy. Podporovali nové přistěhovalectví německých řemeslníků do Úštěku. Byli nakloněni židům a dovolili například, že se žid Moses z Rovenska v roce 1608 usídlil v Úštěku, zaplatil kopu grošů za občanská práva a stal se „předměstský soused“ tj. občan předměstí.

Již za Sezimy uváděných osm židovských rodin podle rodinného zákona lze v Úštěku doložit. Tento rodinný zákon obsahuje ustanovení, že současně smí v městě žít nejvíce osm židovských rodin, které smí obývat vlastní židovské domy v českém předměstí.

Protože tenkráte židovská obec neměla žádnou synagogu, odbývaly se bohoslužby podle místního podání v domě Neptaliho, o němž se uvádí, že tento dům při příležitosti slavnosti listnatého přístřeší (židovský svátek) neopatrností skoro vyhořel.

Sezimové se připojili v roce 1618 k hnutí, jenž vedlo k pražské defenestraci a k bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620. Jako u mnoha jiných také jim byly jejich majetky zkonfiskovány a panství Úštěk darováno císařem řádu jezuitů. Tím dostali židé v Úštěku duchovní vrchnost. Hřbitov (stará část)

Židovský hřbitov leží na tzv. Židovském kopci – vršku asi čtvrt hodiny vzdáleném od města a byl majetkem vrchnosti. Původně na něm směli být pochováváni jen úštěčtí židé, neboť jen tito platili vrchnosti za používání ročně 14 zlatých tehdejších peněz a obehnali ho dřevěným plotem. Židovský hřbitov u Úštěku je dodnes obklopen kamennou zdí a tvoří spolu s ceremoniální halou, stejně jako zčásti velmi starými a zčásti moderními náhrobky a pomníky velmi důstojný a vážný dojem.

Dne 21. srpna 1765 vyhořela většina města, při tom i věž české brány, pranýř, radnice a škola. Dne 22. srpna 1794 přednosta židovské obce předkládá městu prosbu o bezplatné poskytnutí několika kamenů z městského kamenolomu, kterým dnes nazývá „u střelnice“ ke stavbě synagogy. Pokud se týče školy, dávali židé v dřívějších dobách své děti vyučovati rabínem, nelze však o tom nalézti žádné zprávy.

V roce 1830 bylo v Úštěku 60 židů, kteří žili ve svých 8 domech. Jejich obchodní činnost byla velmi široká a rozšířila se i za hranice tehdejšího Rakousko-Uherska. V roce 1815 žilo v Úštěku 7 židovských rodin. Bydlení v křesťanských domech nebylo ještě povoleno.

Synagoga v Žatci stojí v severní části města Žatec v okrese Louny v Dlouhé ulici čp. 2407 nedaleko Chelčického náměstí. Jde o druhou největší synagogu v Čechách (hned po Velké plzeňské synagoze), která byla v letech 1871 až 1872 postavena v maurském stylu podle plánů architekta Johanna Staňka. Jde o jednolodní budovu s apsidou, v jejímž západním průčelí s rizalitem stojí dvě hranolové věže s kupolemi. Strop interiéru tvoří valená klenba. V roce 1911 došlo k renovaci synagogy, při níž byly pořízeny vnitřní nástěnné malby (některé pořízeny již v roce 1883). V listopadu 1938 byla vypálena během Křišťálové noci, ale protože se místní Němci obávali, že by oheň mohl přeskočit na okolní zástavbu, povolili místním hasičům posléze požár uhasit, což synagogu zachránilo, vnitřní vybavení se však nedochovalo. Od té doby však již stavba neslouží svému účelu. Během druhé světové války byla využívána jako vojenská nemocnice a pomocná škola a po roce 1949 sloužila jako sklad CO2 a chátrala. V roce 1997 započaly opravy zdevastované synagogy, která dostala novou fasádu, střešní krytinu atp. Pro svou vynikající akustiku je příležitostně využívána ke koncertům. Je chráněna jako kulturní památka České republiky. K budově synagogy přiléhá z jižní strany budova bývalé židovské školy, kde byl také byt rabína a kanceláře.

www.branadocech.cz

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here