ŽIVOT V RÁKOSOVĚ PAVILONU

0
71

Život v Rákosově pavilonu pro vzácné papoušky se – po třech týdnech od otevření – ustálil; spokojení jsou jak jeho obyvatelé, tak návštěvníci.  U některých ptačích druhů je již k vidění hnízdní aktivita, jiné si upravily expozice k obrazu svému nebo si pohrály s technickým vybavením pavilonu.

Vůbec největších změn po zásahu všetečných ptačích zobáků doznala expozice Filipíny, kde je znát práce mady modrotemenného. Ačkoliv jde o jeden
z nejmenších druhů papoušků v pavilonu, dle předpokladu prokázal největší schopnost destrukce vegetace. „S tímto jsme počítali, právě expozici pro madu modrotemenného jsme proto cíleně nechali zarůst více, takže nám ji svým zásahem jen upravil do kýžené podoby,“ vysvětluje kurátor chovu ptáků Antonín Vaidl. „Naopak amazoňani rudoocasí úspěšní nebyli. Asi tři dny intenzivně oštipovali liány v horní části expozice, ale ty rostou tak rychle, že svůj boj s nimi nakonec vzdali.

Jako nejšikovnější „montéři“ se projevili arové hyacintoví, kterým se podařilo odšroubovat kovové závity od stropního postřikovače. Jde ovšem zatím o jedinou destrukční činnost papoušků na technickém vybavení pavilonu.

Mistry kanadských žertíků jsou bezpochyby nestoři kea. Zatímco na Novém Zélandě turistům hravě odmontovávají stěrače z aut, ve venkovní novozélandské expozici hned z kraje Rákosova pavilonu baví návštěvníky tím, jak se hašteří mezi sebou navzájem nebo se přetahují o potravu s dalšími obyvateli expozice – husicemi rajskými či flétnáky australskými. Zábavnou podívanou představuje také to, jak si tito inteligentní papoušci sami vylepšují jídlo. Chodí si jej namáčet do vody, což pro ně současně představuje součást přirozeného enrichmentu (obohacení prostředí).

K vidění je již i hnízdní aktivita, a to nejen u zmíněných nestorů kea, jenž objevili hnízdní dutiny, které vystýlají hnízdním materiálem (kousky trávy, kořínky apod.). Materiál do budek si nosí také aratingové andští a místa ke stavbě hnízd hledají i papoušci mniší. U dvou druhů už chovatelé dokonce evidují snůšky; a to
u tinamy tataupy a korunáče šedomodrého.

Ptáci si v Rákosově pavilonu velmi dobře zvykají také na přítomné návštěvníky. Díky tomu, že je pavilon dlouhý a provoz v něm plynulý, pojme desítky lidí, aniž by to bylo nekomfortní jak pro ně samotné, tak pro papoušky. Plachost ptáků se naopak zmenšuje a spolu s ní se zmenšuje i jejich „útěková vzdálenost“. Papoušci jsou tak lidem stále blíž.

Aby zoo usnadnila návštěvu i dětem, jejichž rodiče se musejí víc zamýšlet nad výdaji, o nedělích – až do konce roku – mohou s každým dospělým návštěvníkem přijít až dvě děti za třetinové vstupné, tedy jedno za 50 Kč.

Mada modrotemenný
Amazoňan jamajský

Foto 1: Vůbec největších změn po zásahu všetečných ptačích zobáků doznala
tři týdny po otevření Rákosova pavilonu expozice Filipíny, kde je znát práce mady modrotemenného. Ačkoliv jde o jeden z nejmenších druhů papoušků v pavilonu, dle předpokladu prokázal největší schopnost destrukce vegetace. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha.

Foto 2: V Rákosově pavilonu je již k vidění i hnízdní aktivita. Materiál do budek si nosí například aratingové andští, místa ke stavbě hnízd hledají i papoušci mniší (na snímku). Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha.

Foto 3: Život v Rákosově pavilonu pro vzácné papoušky se – po třech týdnech od otevření – ustálil; spokojení jsou jak jeho ptačí obyvatelé, tak návštěvníci. Na snímku amazoňan jamajský v expozici Jamajka. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here